SOPKA.CZ - reportáže - prosinec 2005 - 100+1 - DRUHÁ TVÁŘ TUNISKA


banner


Helukabel





Časopis 100+1

Letos dostal novou kvalitní pevnější a lesklou obálku, lepší papír a poněkud zbytněl. V každém vydání přibyly čtyři strany. Místo původních šedesáti jich má nyní čtyřiašedesát. Protože vychází jako čtrnáctideník, znamená to každý měsíc osm stránek zajímavého čtení navíc.


DRUHÁ TVÁŘ TUNISKA

Velká rozmanitost, zachované historické památky a především kilometry písečných pláží lákají do Tuniska miliony cizinců. Jen Čechů podle statistik navštívilo zemi za poslední rok téměř 150 000. Stojí za to oželet na pár dní prosluněné pobřeží Středozemního moře a vydat se na jih. Zajímavá severoafrická země poodhalí svou druhou tvář.
Vsoučasném Tunisku s arabskou kulturou zanechali v minulosti stopu Féničané, Římané, Turci i Francouzi. Berberské pevnosti střídají velkolepé mešity i zříceniny kdysi slavných antických měst. Přibližně na poloviční cestě mezi hlavním městem Tunisem a prvními velkými saharskými oázami na jihu se nacházejí poměrně málo navštěvované vykopávky dávného města Sufetula známé dnes pod jménem Sbeitla.
Přidáno dne: 01.12.2005
Autor: 
100+1

Informace

Zastávka ve Sbeitle
 I když archeologové výzkum místa ještě nedokončili, už teď je jasné, že hlavní rozkvět zažilo za doby římské africké kolonie. Římanům sloužily oblasti současného Tuniska a Egypta jako důležitá zásobárna potravin. Právem jim přezdívali sýpka Říma. Kromě obilí odtud dováželi olivy, ovoce a zeleninu. Dávná Sufetula měla k rozvoji všechny předpoklady: dostupnou spodní vodu, dostatečné množství stavebního materiálu v podobě pískovců a ideální podmínky pro pěstování oliv. Tam, kde se vody nedostávalo, postavili Římané akvadukt.
Dominanta celého naleziště, Vítězný oblouk, pochází ze třetího století našeho letopočtu. Zachovaly se i zbytky tří chrámů zasvěcených trojici bohů Jupiterovi, Juně a Minervě. Stopy po několika kostelech potvrzují domněnku vědců o silném vlivu křesťanství. Také Byzantinci města využívali - umístili sem vojenskou posádku a dočasně i hlavní stan.
Přes všechna ochranná opatření do města kolem roku 647 pronikli Arabové s novým náboženstvím, islámem. Archeologické vykopávky odhalují i následnou dobu úpadku a návrat města k původním berberským kořenům. Mozaikou dekorovaná křtitelnice, zajímavé sarkofágy, veřejné lázně, zbytky domů připomínající spíše pevnosti než obydlí, nádherné antické divadlo, nad terén vystupující zbytky starého akvaduktu. To vše dává obraz společnosti dob dávno minulých.
Na vykopávkách se stále intenzivně pracuje. V současné době procházejí opravami unikátní antické lisovny olivového oleje. Citlivými rekonstrukcemi se zvyšují šance, že se Sbeitla stane součástí světového kulturního dědictví UNESCO, na něž aspiruje.

Legenda o princezně
 Voda představovala v pouštním Tunisku vždy nesmírnou cennost a římské akvadukty, které ji přiváděly, uváděly místní obyvatelstvo v úžas. Stará legenda vypráví o nejznámějším a nejdelším tuniském akvaduktu přivádějícím vodu do Kartága ze vzdálenosti téměř sto třiceti kilometrů. Hrdinou příběhu je římský vojevůdce, který po vítězné bitvě našel zalíbení v krásné berberské princezně. Sliboval, že jí splní jakékoli přání, když se stane jeho ženou. Princezna nechtěla na svazek s nepřítelem ani pomyslet, proto mu uložila zdánlivě nesplnitelný úkol. Měl z pustin do Kartága přivést vodu tak, aniž by se dotkla země. Nemohla tušit, že pro zkušené římské stavitele je takový úkol hračkou. Poddaní na vojevůdcův rozkaz postavili stavbu, nad níž se tajil dech. Nikdo nešetřil chválou a obdivem, jen princezna posmutněla. Když ji slavný Říman ke stavbě přivedl, požádala ho o svolení, aby si mohla pozoruhodné dílo prohlédnout zblízka. Vystoupala na nejvyšší místo klenutých kamenných oblouků, kudy v korytě proudila pramenitá voda, a vrhla se dolů.

Palmový ráj
Se vzrůstající vzdáleností od moře mizí olivové háje a přibývá mračen písku, která vítr unáší mezi sporou vegetací. Jen umně spletené zábrany z palmových listů brání, aby se usazovala na vozovce. Kolem silnice do Gafsy, centra oblasti severně od jezera Chott el-Djerid, se začínají objevovat dopravní značky varující před velbloudy. Ale i uprostřed monotónní písčité pustiny se občas objeví ostrůvky zeleně s palmami, kde žijí lidé. Gafsa, Tozeur, Nefta a Kebili, starobylé oázy na jihu Tuniska se v současnosti proměnily v důležitá města. Tozeuru s velmi důmyslným zavlažovacím systémem se přezdívá palmový ráj. Netrpí nedostatkem podzemní vody, místy dokonce voda vyráží pod tlakem v podobě horkých pramenů. Datle v oáze pěstovali již tři tisíce let př. n. l. Stará pranostika praví, že palma potřebuje mít nohy ve vodě a hlavu ve slunci, což Tozeur stoprocentně splňuje. V místních palmových hájích roste přes 300 000 datlovníků a z každého z nich se sklidí ročně kolem 70 kilogramů datlí. Sladké medové datle nechybějí na stole žádného Tunisana. Podávají se při snídani, jako dezert po obědě, větvičku datlí najdou hosté v hotelovém pokoji na přivítanou jako projev tuniské pohostinnosti. Značku deglet núrznají lidé po celém světě. Užitkový datlovník poměrně rychle roste, dosahuje výšky až třiceti metrů, plodit začíná už po pěti letech. Kvalitní plody však dává teprve od deseti let výše a nejlepší úrody dosahuje mezi čtyřicátým až padesátým rokem. Ve stáří kolem sta let musí ustoupit novým rostlinám. Kromě sladkých datlí využívají domorodci i mízy, tzv. palmového mléka, z níž vyrábějí víno zvané toddy. Pevné, pružné a velmi odolné dřevo z poražených palem slouží jako stavební materiál.

Palmové jezero
 Silnice na jih Tuniska ke skutečné písečné poušti s dunami, Berbery a jejich velbloudy vede přes částečně vyschlé solné jezero Chott el-Djerid. Úctyhodnými rozměry 250 x 20 km představuje největší vodní plochu na Sahaře. Fosilní nálezy dokazují, že ještě před tisíci lety bylo jezero plné vody a na březích rostly palmy. Tehdy se nazývalo Palmové jezero. V současnosti se mění v zimním období při dostatku vody jeho okolí v bažiny, v létě naopak povrch zpevní a vykrystalizuje do třpytivě bílého písku, který vytváří ideální podmínky pro písečný jachting. Během zvlášť parných dnů, kdy se tetelí přehřátý vzduch nad vodami jezera, se zdá, jako by silnice vedoucí středem jezera najednou mizela v sytě zelených palmových hájích. Jde o přelud, při němž zvláštní lom a odraz světla umožňují spatřit scenérie ležící daleko za obzorem. O fatu morgánu.

Když na Sahaře prší
Směrem od Tozeuru k alžírským hranicím dostává pouštní krajina horský ráz, občas se na svazích objeví berberská vesnice. Chebika, Tamerza a Mides patří k nejznámějším. Za domorodci a pustou malebnou krajinou přijíždějí vyznavači pouštní turistky, především filmaři, kteří hledají atraktivní, neobvyklé scenérie. Divoká poušť kolem Tamerzy nahradila ve filmu Anglický pacient egyptskou Západní poušť, na jihu Tuniska se točily scény z Hvězdných válek a další filmy.
Učebnicovým příkladem oázy je Chebika s dostatkem vody pro množství olivovníků, granátových jabloní a hlavně palem. Jako zázrak působí vodopády, které se řítí z výšky uprostřed vápencového kaňonu nad oázou. Pouštní lidé měli vždy podobná místa v oblibě.
V oáze Mides, kdysi důležité berberské pevnosti, objevili archeologové skalní kresby dokazující osídlení už v době neolitické.
I na Sahaře se vzácně přihodí, že prší. Déšť provázejí náhlé a nečekané přívaly vod a následují tragédie. Hliněné stavby Berberů náporům vod podlehnou. Taková katastrofa smetla roku 1972 několik berberských vesnic. Opuštěné torzo původní Tamerzy se zbytky staveb tradiční saharské architektury stále nešťastnou událost připomíná. Berbeři ani pak nedokázali nehostinný domov opustit, jen odešli o kus dál a vystavěli vesnice nové.

Červená ještěrka
Ve čtyřicátých let minulého století používal tuniský král Bey na cestu ze své rezidence do paláce vlak. Když musel opustit trůn, upadl v zapomnění i jeho trochu nezvyklý královský dopravní prostředek. Až někdo přišel na nápad využít historický vlak pro turisty. Zrestaurovat ho do jeho původní krásy - opravit dřevěná sedadla, červené plyšové čalounění, naleštěná kovová držadla, zkrátka vše, aby vlak vypadal přesně jako za Francouzů.
Nyní jezdí historický vláček z Metlaoui do kaňonu Oued Seldja, kde se stále ještě těží fosfáty, a úspěšně se mu daří navodit atmosféru romantiky. V této části Tuniska nedaleko alžírských hranic severně od Tozeuru krajina připomíná divoký americký západ, ovšem dosadíte-li si za americké bizony saharské dromedáry. Pustina, vysoké hory, vyprahlé skály, záhadné kaňony. Pod názvem Červená ještěrka slouží kdysi královský vlak návštěvníkům saharské pouště.

Písečné moře
Ne vždy patřila saharská poušť k nejméně pohostinným oblastem země. Jak dokazují zkameněliny a nálezy skalních kreseb, podnebí se měnilo. Ještě před šesti tisíci lety rostly na Sahaře lesy a dařilo se zvěři, za níž se táhli lovci. V současnosti zaujímá Sahara třetinu afrického kontinentu a je největší pouští světa. Větrná eroze jí dala mnoho podob - existuje poušť se štěrkovým povrchem (reg), poušť skalnatá (hamada)nebo písčitá s typickými dunami (erg). Zrna písku unášená větrem obrušují skály, rozrušují měkčí horniny a vytvářejí místy bizarní útvary. Načervenalý saharský písek dosahuje průměrné mocnosti dvaceti až sta metrů. I přes drsné podmínky není poušť bez života. Zvířata ožívají převážně v noci, přes den se ukrývají před žhnoucím sluncem pod zemí. Všemožně se chrání - zmije růžkatá silnými šupinami, psovitá šelma fenek má chodidla pokrytá hustou srstí, která mu umožňuje chůzi po rozpáleném písku. Přizpůsobili se i lidé. Sahara je domovem nomádů.

Berbeři
Název Berber je údajně odvozen od arabského slova s trochu neuctivým významem - divoký, necivilizovaný, barbarský. Samotní Berbeři proto raději používají označení Amazigh. Jsou považováni za původní tuniské obyvatele. Už staré římské a řecké zprávy se zmiňují o kočovných kmenech, které kontrolovaly pět tehdy známých obchodních cest přes Saharu. V době arabské invaze v sedmém století se jim začalo říkat Berbeři. V nedávné minulosti se s úpadkem transsaharského obchodu z většiny kočovníků stali zemědělci nebo usedlí obchodníci. Velbloudi, slavné koráby pouště, ztratili s rozvojem automobilové dopravy přes Saharu původní nezastupitelnou funkci. Dnes je Berbeři chovají spíše pro radost nebo jako atrakci pro turisty.
Berbeři mají silně vyvinutý smysl pro svébytné kulturní dědictví, i když těch, kteří kočují se stády dobytka pouští jako jejich předkové, neustále ubývá. Zvláště mladí dávají přednost pohodlnějšímu životu ve městech před volností v nehostinné přírodě. Všichni bez rozdílu chodí zahalení včetně obličejů. Vedou je k tomu náboženské i praktické důvody. Volné oděvy z přírodních materiálů, zejména z bavlny, odsávají pot a tím tělo zároveň ochlazují. Berberské ženy nosí bohatě zdobené barevné kroje s nádhernými kovovými šperky a přes obličej batikované závoje.
Každoročně v prosinci se na Sahaře nedaleko oázy Douz (Dúz) koná velký pouštní festival, setkání lidu pouště. Na pestrou přehlídku kostýmů podbarvenou místní charakteristickou hudbou a temperamentními tanci se všichni těší. Při té příležitosti se konají i tradiční berberské svatby s jízdou svatebního průvodu na velbloudech, závody velbloudů, různá akrobatická představení a jízdy na koních.


Informace o zemi: Tunisko

Starší příspěvky

Afarský nůž se nevytahuje bezdůvodně
ŘÍM
ÚDOLÍ PUTUJÍCÍCH KAMENŮ
Zelená střecha
Zlatý hřeb
NEKTAR OD STŘEDOZEMNÍHO MOŘE
JAK CHUTNÁ TAIWAN
Na průzkumu ledu
Galerie pod širým nebem
Západní království
Etiopie – země plná atrakcí
VZNIKL DALŠÍ OCEÁN
Kávu, prosím
OD PRAČLOVĚKA K PROFESORŮM
NEPÁL: ZACHRÁNĚNÉ KNIHY
Zambie dnes
GERMÁNI
Krajina jako přírodní chrám
SVĚTOVÉ DĚDICTVÍ TUNISKA
Aotearoa - země fantazie
HAVAJSKÉ NÁVRATY KE KOŘENŮM
Slovensko
Na ghanském trhu
Italské inspirace
TYGŘI PAVOUČÍ ŘÍŠE
DOLNÍ RAKOUSKO - KRAJ KOLEM VÍDNĚ
Požehnaný kraj pod Pálavou
ON LINE REPORTÁŽ - expedice UNIS v Egyptské Západní poušti
HAKUNA MATATA UGANDA
další...


Vyhledávání:


Chcete vědět o všem, co se děje na Sopce, první?
email  
heslo  
zapamatovat heslo

Nová registrace
Zapomněl jsem heslo
Chci změnit nastavení
Chci zrušit účet

Odkazy


Miele - robotický vysavač



Partnerské weby
CK Marco Polo - exotická dovolená snů | pobytové i poznávací zájezdy | zájezdy na míru | dovolená u moře Kvalitní zahradní nábytek www.africke-expedice.cz www.calabria.cz