SOPKA.CZ - reportáže - únor 2005 - 100+1 - NEKTAR OD STŘEDOZEMNÍHO MOŘE


banner


Helukabel



Časopis 100+1

Letos dostal novou kvalitní pevnější a lesklou obálku, lepší papír a poněkud zbytněl. V každém vydání přibyly čtyři strany. Místo původních šedesáti jich má nyní čtyřiašedesát. Protože vychází jako čtrnáctideník, znamená to každý měsíc osm stránek zajímavého čtení navíc.


NEKTAR OD STŘEDOZEMNÍHO MOŘE

Olivový olej se stává univerzálním všelékem. Kromě Středozemí se pěstuje stále více olivovníků i v Kalifornii, Jihoafrické republice, na Novém Zélandě a v Austrálii. Španělsko je dnes největším světovým producentem olivového oleje a chystá se smést Itálii z příčky největšího světového vývozce. Produkcí zhruba jeden a půl milionu tuny z posledních sklizní chce překonat dosavadní italský rekord. Rozsáhlé olivové háje jsou pro Španělsko typické.
Přidáno dne: 03.02.2005
Autor: 
100+1

Informace

POHLED DO HISTORIE
 Olivovník se začal pěstovat už před osmi tisíci lety na Blízkém východě v Persii a Mezopotámii. Někteří vědci ale pokládají za jeho pravlast řecké ostrovy. Podle řeckých bájí byl olivovník darem bohyně Athény Atéňanům, když soupeřila s bohem Poseidonem o to, kdo bude patronem a ochráncem Atén a celé Atiky.
Do Španělska se olivovník dostal kolem roku 1050 př. n. l s Féničany, kteří naučili Ibery, jak ho pěstovat. Nejvíce se jeho pěstování rozšířilo za Římanů. Ti ho na Pyrenejském poloostrově používali jako geopolitickou zbraň. Vysazovali ho na zabraných územích, tím nutili místní obyvatele usadit se a mohli jim snáze vnutit římskou kulturu. Po třetí punské válce ve druhém století př. n. l. se olivovník začal šířit v údolí řeky Guadalquivir. Její břehy hustě lemovaly kvetoucí olivovníky a kolem vyrůstaly mlýny na zpracování oliv. Vznikl kvetoucí průmysl a četné přístavy na řece Guadalquivir zajišťovaly odbyt amfor naplněných olejem.
Ještě prudší rozkvět nastal, když Pyrenejský poloostrov ovládli Arabové. Az-zait, olivová šťáva, byla neodmyslitelnou součástí jejich vynikající, bohaté kuchyně.
Za katolických králů se pěstování olivovníků rozšířilo do dalších oblastí a v polovině šestnáctého století dosáhlo vrcholu. Ze Španělska se pak olivovníky s kolonisty dostaly i přes oceán na americký kontinent.
V PŘESNÝCH ZÁKRYTECH
 Síť olivovníků pokrývá španělskou krajinu většinou v absolutně rovných řadách. Olivovníky se už v dávné historii sázely v dokonalých zákrytech. Staří pěstitelé si pomocí šňůry vytyčili pravoúhlý rovnoramenný trojúhelník s odvěsnami dlouhými deset metrů a do jeho vrcholů sázeli olivovníky. Tato technika se prakticky uplatňuje dodnes, i když se olivovníky sázejí hustěji. Na stejné ploše je proti historii zhruba dvakrát více stromků. Sázejí se především stromy s jedním kmenem a širokou korunou, aby úroda byla co největší.
VÝROBA
 Sklizeň oliv, ať už česáním, klácením či ručním nebo mechanickým setřásáním, musí probíhat velmi jemně. Není-li při zacházení s olivami, jejich přepravě a skladování a stáčení oleje dodržen přesný postup, zvyšuje se kyselost oleje a klesá obsah peroxidů, tedy snižují se antioxidační účinky oleje. Olivy se lisují bezprostředně po sklizni, nikdy ne déle než za dva dny.
Až do konce devatenáctého století se olivový olej lisoval stále pomocí ručních lisů pocházejících z doby Římanů. Teprve poté vznikaly první průmyslové závody na lisování. Zastaralé šroubové lisy dokázaly vylisovat za studena pouze 40 % oleje. Pak bylo třeba přilít horkou vodu a lisovat další olej za tepla. Moderní hydraulické lisy vylisují až 90 % oleje.
Výroba olivového oleje začíná čištěním - oddělením listů a stopek a mytím oliv. Pak se olivy melou v drtičích, kde obrovské kuželové válce o váze tři tuny každý drtí dužinu a pecky. Narušují se tak rostlinná vlákna a vzniká hmota, z níž se v hydraulickém lisu lisuje olej. Aby si olej zachoval všechny své vlastnosti, nepřesahuje teplota při jeho zpracování 30 stupňů. Na jedné straně vycházejí pevné olivové výtlačky a olejovitý mošt skládající se z olivové břečky a oleje. Vzhledem k různé hustotě (olej zůstává nahoře) se od sebe oddělují prostým sléváním nebo odstřeďováním. Vylisovaný olivový olej se skladuje v chladných podzemních prostorách v nádobách chráněných před světlem a přístupem kyslíku.
Zbytek dužin a pecek putuje do rafinerií, kde se znovu lisuje za tepla.
SLOŽENÍ
 Olivový olej je jediným rostlinným olejem, který se dá jíst přírodní, bez jakékoli další úpravy.
Ostatní rostlinné oleje - například ze slunečnicových semen, arašídů nebo kukuřičných klíčků musejí projít úplným rafinačním procesem, aby se daly konzumovat. Ze všech rostlinných olejů má olivový olej kromě vitaminů A, D a K rozpustných v tucích i nejvyšší obsah vitaminu E, který funguje jako antioxidant. Za léčivé vlastnosti vděčí nenasyceným mastným kyselinám, které představují 56 až 83 % všech mastných kyselin obsažených v olivovém oleji. Ty zvyšují v krvi hladinu HDL-lipoproteinů a naopak snižují hladinu špatného cholesterolu LDL.
Olivový olej obsahuje také 4 až 21 % kyseliny linolové (vícenenasycené mastné kyseliny), která je pro lidský organismus životně důležitá. Zabraňuje vzniku arterosklerózy, zlepšuje funkci žaludku a slinivky a prospívá játrům, žlučníku a střevům. Posiluje a chrání pokožku a zlepšuje vstřebávání vápníku a zabraňuje odvápňování kostí. Je také prokázáno, že olivový olej napomáhá vývoji mozku a nervového systému. Protože má podobné složení jako mateřské mléko, je ideální složkou dětské stravy. Vědci z lékařské fakulty na Harvardu a z laboratoře Biomol tvrdí, že olivový olej prodlužuje život kvasinkám. Jsou přesvědčeni, že by mohl stejně fungovat i u člověka a jednou by se z něj mohly vyrábět léky proti stárnutí.
ROLE V GASTRONOMII
 Kromě vynikajících účinků na zdraví má olivový olej prvořadý gastronomický význam. Je nepostradatelnou surovinou středomořské a arabské kuchyně. Snáší vysoké teploty, takže je ideální i ke smažení. Navíc jeho jemná chuť dává vyniknout chuti ostatních potravin, aniž by je překrývala. Řada španělských restaurací dnes předkládá hostům nejen jídelníček, ale lístek olejů, aby si mohli vybrat ten, na němž chtějí upravit jídlo.
Podobně jako víno se každý druh olivového oleje hodí k něčemu jinému. Andaluské oleje odrůd Picual a Hojiblanca jsou vhodné ke smažení, dále na ryby, marinády a dušená masa. Katalánské odrůdy typu Arbequina jsou znamenité na saláty a toasty. Aragonské oleje jsou nasládlé a řidší, zatímco varieta Serrana Espadan je hustá, zářivě zlatožlutá a průhledná a kuchaři ji s oblibou používají k přípravě jemných majonéz.
Po celá staletí sloužil olivový olej obyvatelům Středomoří jako lék, chutná potravina, ale i jako palivo do lamp a surovina na výrobu svíček a zbytky oliv jako krmivo pro dobytek. Na přednosti olivového oleje začali v sedmdesátých letech minulého století upozorňovat američtí vědci. Kalifornie, kolébka mnohých módních trendů proslulá olivovými háji vysazenými španělskými misionáři, nakazila oblibou olivového oleje celý svět.
NA NEJVYŠŠÍ PŘÍČCE
 Před několika lety získalo Španělsko znovu světové prvenství v produkci olivového oleje. Předstihlo Itálii a v letech 2001 a 2002 překonalo její rekord s téměř milionem a půl tun oleje a olivovými háji rozkládajícími se na ploše téměř dva a půl milionu hektarů. Na španělské produkci se ze 72 procent podílí Andalusie. O zbytek se dělí Castilla - La Mancha (necelých 10 %) Katalánsko (6 %), Extremadura (5,4 %), Valencie (3,5 %) a Aragón (necelá 2 %).
Celková světová produkce olivového oleje představuje zhruba 2,5 milionu tun. Země EU se na ní podílejí 80 procenty neboli více než dvěma miliony tun. Na druhém místě za Španělskem je Itálie s téměř 500 000 tunami. Italové však občas uváděli záměrně vyšší čísla, když komisaře Fischlera žádali o vyšší subvence.
Italové svou produkci počítali podle počtu stromů místo hektarů a najednou vykazovali ve srovnání se španělskými olivovníky neúměrně vyšší produkci. Jak k takovým číslům došli? Jednoduše. Před sčítáním stromů pomocí leteckých snímků vysázeli velký počet falešných olivovníků. Některé andaluské vesnice si to nechtěly nechat líbit a na svých polích zase rozprostřely fólie s namalovanými stromy.
ŽEBŘÍČEK
Jedno se Italům upřít nedá udržují si prvenství ve vývozu olivového oleje. Pokrývají ze 74 procent poptávku v USA, ze 72 procent v Kanadě a z 59 procent v Japonsku. Kvůli tomu dokonce nakupují olej v zahraničí a prodávají ho pak s italskou etiketou. Evropská unie už zareagovala, i když se předpisy zatím týkají jen nejkvalitnějších olivových olejů.
Třetí místo patří Řecku s produkcí 400 000 tun, následuje Turecko a Tunisko s produkcí 150 000 tun a Sýrie, kde vyrábí 115 000 tun olivového oleje ročně.
Světová poptávka po olivovém oleji roste v průměru o 3,5 procenta ročně. Produkci proto zvyšují i pěstitelé v dalších zemích, např. v USA (převážně v Kalifornii), v Jihoafrické republice, na Novém Zélandu a zejména v Austrálii, kde se ročně vysází milion nových olivovníků.
ODRŮDY OLIV PRO VÝROBU OLEJE
* Cornicabra: Cuidad Real a Toledo, kvalitní olej
* Hojiblanca: Córdoba, Estepa, Loja a Antequera, průměrná kvalita
* Farga: Tarragona, kvalitní olej
* Lechín: Sevilla, Sierra de Cádiz a Badajoz, kvalitní olej
* Arbequina: Lérida a Tarragona, vynikající kvalita
* Empeltre: Zaragoza, Teruel a Baleáry, vynikající kvalita
* Picual: Jaén, Iznalloz (Granada) a Bujalance (Córdoba), vynikající kvalita
* Picuda: Baena a Priego de Córdoba, vynikající kvalita

Olivy odrůdy Hojiblanca.

Sklizeň oliv musí probíhat velmi jemně.

Obrovské kuželové válce o váze tři tuny každý drtí dužinu a pecky.

Vědci z lékařské fakulty Harvardu a z laboratoře Biomol tvrdí, že olivový olej prodlužuje život kvasinkám. Jsou přesvědčeni, že by mohl stejně, fungovat i u člověka. Kdo ví, možná se budou z olivového oleje jednou vyrábět léky proti stáří.

Na sebe naskládané speciální košíky z kavylové trávy umožňují olivový olej rovnou filtrovat. Ten pak odtéká přes rohože do výpusti.

Stejně jako u vína se i u olivového oleje neustále kontroluje jeho kvalita - tedy barva, vůně, chuť, kyselost, obsah peroxidů neboli míra žluknutí a absorpce ultrafialového záření, která odhaluje přítomnost škodlivých, sloučenin.

Vylisovaný olivový olej se skladuje v chladných podzemních prostorách v nádobách chráněných před světlem a přístupem kyslíku.


Degustátor hodnotí organoleptické vlastnosti oleje zrakem, čichem, chutí a hmatem. Výsledky jsou pak doplněny chemickou analýzou, která zkoumá kyselost oleje.

Právní předpisy Evropské unie, národních vlád i samosprávných oblastí, začínají bránit prodeji olivového oleje ve velkém, který umožňuje zemím a oblastem s nižší produkcí uměle zvyšovat vývoz.

MUY INTERESANTE, Madrid

Starší příspěvky

JAK CHUTNÁ TAIWAN
Na průzkumu ledu
Galerie pod širým nebem
Západní království
Etiopie – země plná atrakcí
VZNIKL DALŠÍ OCEÁN
Kávu, prosím
OD PRAČLOVĚKA K PROFESORŮM
NEPÁL: ZACHRÁNĚNÉ KNIHY
Zambie dnes
GERMÁNI
Krajina jako přírodní chrám
SVĚTOVÉ DĚDICTVÍ TUNISKA
Aotearoa - země fantazie
HAVAJSKÉ NÁVRATY KE KOŘENŮM
Slovensko
Na ghanském trhu
Italské inspirace
TYGŘI PAVOUČÍ ŘÍŠE
DOLNÍ RAKOUSKO - KRAJ KOLEM VÍDNĚ
Požehnaný kraj pod Pálavou
ON LINE REPORTÁŽ - expedice UNIS v Egyptské Západní poušti
HAKUNA MATATA UGANDA
OSTROVY, KDE SE ZASTAVIL ČAS
Dvě tisíciletí moravské vinné révy
Lední medvědi - hraví i draví
MILIONOVÉ PEŘÍ?
V RYTMU KARNEVALŮ
Královny moří v Bergenu
další...


Vyhledávání:


Chcete vědět o všem, co se děje na Sopce, první?
email  
heslo  
zapamatovat heslo

Nová registrace
Zapomněl jsem heslo
Chci změnit nastavení
Chci zrušit účet

Odkazy


Miele - robotický vysavač



HBT

Partnerské weby
CK Marco Polo - exotická dovolená snů | pobytové i poznávací zájezdy | zájezdy na míru | dovolená u moře Kvalitní zahradní nábytek www.africke-expedice.cz www.calabria.cz