SOPKA.CZ - reportáže - listopad 2004 - National Geographic - Etiopie – země plná atrakcí


banner


Helukabel



Časopis National Geographic

National Geographic je populárně vědecký měsíčník, který se převážně věnuje geografickým, přírodovědným, etnologickým a cestovatelským tématům. Česká edice je 21. zahraniční mutací tohoto časopisu. Jeho historie sahá až do roku 1888, kdy byla ve Washingtonu D.C. založena National Geographic Society, jejímž hlavním posláním bylo šířit zeměpisné poznání a podporovat vědecké projekty.


Etiopie – země plná atrakcí

Etiopie je dnes takovou, jakou byla Tanzanie před deseti patnácti lety, říkají afričtí cestovatelé, kteří srovnávají relativně nedotknutou zemí mezi Súdánem a Keňou s turisticky vyspělým státem východní Afriky. Pár desítek kilometrů od Addis Abeby se na březích jezera pasou hroši, opodál se povalují krokodýli a kolem chodí domorodci v kozích kůžích.
Přidáno dne: 01.11.2004
Autor: Pavel Dobrovský
National Geographic

Informace

Dům typický nejen - Foto: Pavel Dobrovský Foto: Pavel Dobrovský"Nahoře v horách jsou věci, o kterých nikdo neví! Staré kláštery, divoká příroda a spousta příjemných lidí,“ tvrdí Bob Marley, dvacetiletý mladík s podobiznou svého slavného jmenovce na tričku, o kopcovitém terénu nad městečkem Arba Minch, ve kterém právě probíhá oslava na počest nových turistů – ne, nejde o dva Čechy, ale o skupinu Američanů, které Bob Marley zítra bere na prohlídku okolí.

„Založím si tu cestovní kancelář. Budu pronajímat koně a trekovat s turisty daleko v divočině. Mám tu budoucnost.“ Jako každý aktivnější mladík bez vzdělání pochopil přínos anarchisticky rychlého rozvoje turismu. Přitom se před dvěma dny z hor vrátili německý pár, okradený o všechno, dokonce i o osla.

Někteří lidé v Etiopii návštěvníky vítají. Jiní po nich házejí kameny. Když po desátém pivě začíná Marley gestikulovat a mluvit k fiktivním osobám, odcházíme za šváby do hotýlku. Zítřejší cesta do údolí Omo nebude lehká.

Když není déšť, přichází smrt
Krásně vyřezávané - Foto: Pavel Dobrovský Foto: Pavel DobrovskýÚdolí Omo ukazuje Afriku tak, jak jí chtějí vidět všichni hledači exotiky a dobrodružství: polonazí potetovaní lidé, ženy s železnými kruhy na krku, mimozemsky vyhlížející kmenoví příslušníci s kulatou deskou zaraženou ve spodním pysku, zemědělství jako z doby železné. V Etiopii není většího kontrastu mezi animistickými kmeny zde a vyspělou ortodoxně-křesťanskou kulturou na severu. Na relativně malém území existuje přes deset rozdílných kmenů, převážně zemědělsky orientovaných a v případě dešťů i zcela soběstačných.
Stará žena z kmene - Foto: Pavel Dobrovský Foto: Pavel Dobrovský"Nezaprší – máme hlad a umíráme. Zaprší – žijeme,“ tvrdí lámanou angličtinou Mikey z kmene Hamer, když hledá v bludišti pěšinek správnou „silnici“ k usedlostem lidí kmene Banna. Procházíme kolem skupiny mužů, co v bederních rouškách a s dřevěnými rýči kopou malou jímku na zadržování dešťové vody. Srážková voda obvykle stačí na zavlažení 500 metrů čtverečných, které pokrývají kukuřičná a prosová pole živící jednu rodinu. Ovšem úroda už nestačí na výživu všech deseti – a někdy více - dětí a v období sucha proto nastává hlad, který se v rocích bez dešťů přelomí do hladomoru.

„Jezdí nám sem náklaďáky s pytli mouky a nápisem USA. Víme o nich a možná proto si myslíme, že jsme zajištění na dobu dlouhého sucha. Přesto trvá alespoň dva roky, než se vzpamatujeme z minulého hladomoru,“ říká Mikey. Jeho jméno znamená v řeči Hamerů „buvol.“


Hamerská kráska na trhu. Hamerská kráska na trhu.Je jedním z mála obyvatel údolí Omo, který je schopen konstruovat vlastní věty v angličtině a ne jen opakovat nicneříkající fráze. Obrácený postup – naučit se hamerštinu – je díky nedostatku dostupných informací křížovou výpravou. Francouz Francois, kterého později potkáváme, žije v Omu téměř osm měsíců a už byl schopen vytvořit několik set stránek hamerského slovníku a gramatiky. O jeho práci nikdo nejeví přílišný zájem. Údolí Omo je od civilizace daleko.

Banský muž si dává cigaretu tabákem do úst a očima se ptá, co dál. Obracím mu jí a připaluji. Okamžitě začíná kašlat, ale hrdě se usmívá a nechává cigaretu kolovat mezi rodinou. I muži orající tvrdou vyprahlou zem s pomocí párku býků se přijdou nadechnout nikotinu.

Býci vydrží těžkou - Foto: Pavel Dobrovský Foto: Pavel DobrovskýNa zebřích žíních na krku se jim houpají zbytky řemínků od hodinek – zřejmě dar od turisty, kolektivně využit ke zkrášlení. Voda jako problém se opět vrací, když nám stařena nabízí vývar ze šlupek od kávy, kterému eufemisticky říká čaj. Voda je bahnitá a smradlavá.

Je to ale voda – a díky pomalu postupující osvětě jí jižní Etiopie dokáže s pomocí reforem v zemědělství a zabraňování erozi uskladnit stále více.

Zákony se nedodržují lehce
Červená hlinka je - Foto: Pavel Dobrovský Foto: Pavel DobrovskýNa pokraji civilizace přežívají Bannové, společně s ostatními kmeny Oma, stejně jako před stovkami let. Každý den mají šanci vidět nablýskané džípy se zámožnými turisty, jak uhánějí po prašné silnici. Každý den se dostávají do kontaktu se stroji nebo technikou, která mnohonásobně převyšuje jejich zkušenosti. Přesto se odmítají změnit a udělat ten pověstný krůček vpřed. Jsou hrdí na svojí lidovou kulturu, ústně předávanou tradici a vzpomínky na předky. Vzhledem k mizivé školní docházce to ani jinak nejde. Každodenní tvrdou prací zocelení muži jsou prototypem zdravého člověka – tvrdý pohled i svaly.

Když Mikey překládá jejich proslovy, mísí se informace s kusy poučných historek, narážek na dějiny kmene, legendy a přírodní božstva. Pro děti jsou často jediným kodexem výchovy staří muži, kteří již nemohou pracovat na polích a po večerech vypráví příběhy s morálními pointami.

Po trhu následuje - Foto: Pavel Dobrovský Foto: Pavel DobrovskýKaždý muž se alespoň jednou za život vydává na území kmene Mursi, kde má za úkol zabít velké zvíře na důkaz vyspělosti. Nezabíjí holou rukou či kopím jako Masajové v Tanzanii, ale puškou koupenou od jihozápadních Súdanců. Za zabití slona, buvola, zebry či žirafy si muž změní účes a půl roku je přitažlivějším pro ženy. Místní orgány se snaží vybíjení zvířat zabránit, ale nemohou dost dobře kontrolovat přírodní národy.

Neoficiálních aktivit je tu mnohem víc: před vesnicemi leží kusy dřeva. Těžba dřeva není legální. Kdo chce koupit dřevo, projde se kolem hromady, vybere si svůj kus a večer ho odnese domů. Později se setká s dřevorubcem a zaplatí mu. „Co můžeme dělat?“ ptá se usměvavý místní policista. „Alespoň jim zabavujeme nože a samopaly, když jdou na trh nebo společenskou událost.“


Obchody a fotbal
Strašáci v poli mohou mít různé podoby. Strašáci v poli mohou mít různé podoby.Vyvrcholením týdne je trh v nejbližším velkém městě. Prašná silnice ožije náklaďáky s místními lidmi a landrovery s turisty, kteří si nenechají ujít fotogenické příležitosti, aby nafotili největší společenskou událost. Pak naskáčou zpět do aut a mizí v prachu, aby domů přivezli fotky, ale v místních lidech nezanechali ani vzpomínku.
Ráno před trhem si ženy promažou tenké culíky červenou hlínou s máslem, navlečou přes prsa rituální mušličkové pásy a s tykvemi plnými tabáku, zrní nebo místního mixu koření berbere vyrazí zaujmout své místo. Západnímu návštěvníkovi může přijít pochybná logika trhu, kde prodavači tabáku sedí namačkáni ve čtyřech řadách a obchody dělá jen ta první, ale stejně jako o výdělek jde o setkání se starými známými a o navázání kontaktu.
Podle bederních roušek z kozích a kravích kůží, či podle drobných nuancí v ozdobách je možné vysledovat, kdo patří k jaké rodině nebo kmenu. „První ženy libovolného muže nosí kolem krku zavařený železný kruh. Je to pocta a prokletí zároveň, protože kruh nelze sundat a až po smrti bude od krku uříznut,“ informuje Mikey, i po prochozeném dni optimistický.

Stejně jako zbytek vzdělanějších Etiopů má Čechy rád, fandil jim ve fotbalovém utkání proti Řecku a skoro na každém kroku projevuje sympatie s našimi fotbalisty. Narozdíl od zámožnějších obyvatel z Addis Ababy si na ně naštěstí nevsadil sto dolarů. Informace, že jsme Češi, roztahuje tváře většiny lidí, kteří fotbal sice neviděli v televizi ani o něm nečetli v novinách, ale spolehlivě se doslechli výsledky od obchodníků a turistů.

Trh žije. Prodává se snad vše, co okolní kopce poskytují, včetně náhrdelníků ze sarančích křídel. Kolem třetí hodiny odpoledne přichází nečekaná – ale vítaná – průtrž mračen a trhovci se vesele přesunují do putyk, kde do sebe lijí místní variaci na český burčák. Jmenuje se tedž, má nezdravě žlutou barvu, fermentuje se z medu a čím je starší, tím je nebezpečnější. Po dvou týdnech v sudu kvašení překročí hranici jedu, proto je nejlepší pít tedž asi tři dny starý.

Večer jsou všude k vidění rozveselení muži a ženy. Nevadí jim jazyková bariéra, nadšeně zvou bělochy na další rundu. Další den ráno už tak veselí nejsou. Čekají na další trh, aby vydělali alespoň něco málo peněz.

V tomto směru údolí Omo také neprovedlo krok kupředu.


Informace o zemi: Etiopie

Starší příspěvky

VZNIKL DALŠÍ OCEÁN
Kávu, prosím
OD PRAČLOVĚKA K PROFESORŮM
NEPÁL: ZACHRÁNĚNÉ KNIHY
Zambie dnes
GERMÁNI
Krajina jako přírodní chrám
SVĚTOVÉ DĚDICTVÍ TUNISKA
Aotearoa - země fantazie
HAVAJSKÉ NÁVRATY KE KOŘENŮM
Slovensko
Na ghanském trhu
Italské inspirace
TYGŘI PAVOUČÍ ŘÍŠE
DOLNÍ RAKOUSKO - KRAJ KOLEM VÍDNĚ
Požehnaný kraj pod Pálavou
ON LINE REPORTÁŽ - expedice UNIS v Egyptské Západní poušti
HAKUNA MATATA UGANDA
OSTROVY, KDE SE ZASTAVIL ČAS
Dvě tisíciletí moravské vinné révy
Lední medvědi - hraví i draví
MILIONOVÉ PEŘÍ?
V RYTMU KARNEVALŮ
Královny moří v Bergenu
Hledání ztraceného podmořského světa
SEVEROVÝCHOD FRANCIE
Čína a Číňané
další...


Vyhledávání:


Chcete vědět o všem, co se děje na Sopce, první?
email  
heslo  
zapamatovat heslo

Nová registrace
Zapomněl jsem heslo
Chci změnit nastavení
Chci zrušit účet

Odkazy
Miele - robotický vysavač



HBT

Partnerské weby
CK Marco Polo - exotická dovolená snů | pobytové i poznávací zájezdy | zájezdy na míru | dovolená u moře Kvalitní zahradní nábytek www.africke-expedice.cz www.calabria.cz