SOPKA.CZ - reportáže - červenec 2004 - 100+1 - SVĚTOVÉ DĚDICTVÍ TUNISKA


banner


Helukabel



Časopis 100+1

Letos dostal novou kvalitní pevnější a lesklou obálku, lepší papír a poněkud zbytněl. V každém vydání přibyly čtyři strany. Místo původních šedesáti jich má nyní čtyřiašedesát. Protože vychází jako čtrnáctideník, znamená to každý měsíc osm stránek zajímavého čtení navíc.


SVĚTOVÉ DĚDICTVÍ TUNISKA

Ve srovnání s ostatními státy černého kontinentu vyplňuje Tunisko pouze nepatrnou část severní Afriky.
O co je země velikostí menší, o to větší kulturní a přírodní skvosty skrývá. Celkem osm výjimečných míst v Tunisku se dostalo v průběhu let 1979 - 1997 na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Patří k nim římský amfiteátr v El Jemu, starobylá centra měst čili Medíny Tunisu, Súsu a Kajruvánu, zříceniny Kartága, punské město Kerkuan a jeho nekropole, památky na Římany v Dugze/Thugze a jediný přírodní unikát - národní park Ichkeul (o Kartágu jsme psali ve 100+1 1/2004).
Přidáno dne: 30.07.2004
Autor: Milena Blažková, MEDIA IN
100+1

Informace

AMFITEÁTR V EL JEMU (1979)
 V hledišti velkolepého amfiteátru v El Jemu stačí jen trochu popustit uzdu fantazii a přestavit si obraz společnosti, která zde žila v době kolem roku 230 našeho letopočtu. Sledování krutých nelítostných zápasů na život a na smrt mezi gladiátory a divokými šelmami patřilo k nejoblíbenější zábavě. Amfiteátr se otřásal řevem tří desítek tisíc diváků, když se z podzemní chodby do středu arény vyřítila vyhladovělá zvířata. Dnes se v tomto antickém divadle v letních měsících konají pod širým nebem působivé hudební produkce.
STARÉ MĚSTO V TUNISU (1979)
Z původně malé rybářské osady, později vojenské základny armád obléhajících sousední Kartágo, se stalo za vlády dynastie Hafsovců ve 13. a 14. století vzkvétající město. Starobylá Medína dnešní tuniské metropole zůstává živou připomínkou na nejbohatší město islámského světa. V jejích zdech se nachází přes sedm set pozoruhodných památek - mešita Sidiho Júsufa, mešita Sidiho Mahreze, patrona Tunisu s jeho hrobkou, řada mauzoleí, paláců a madrás. Mezi nimi vyniká velkolepá mešita Zejtúna (Zitouna) z devátého století s minaretem přes čtyřicet metrů vysokým. Říká se jí též mešita Olivového stromu nebo Velká mešita. Vnější zdi pocházejí z antického Kartága stejně jako řada mramorových sloupů kolem nádvoří. Kdysi tato modlitebna ožívala studenty. Do přednáškových sálů se jich vešlo kolem deseti tisíc. Od šedesátých let minulého století se přesunuli do budovy Státní univerzity.
Křivolaké uličky starého města s klasickými orientálními súky překypují barvami, vůněmi a specifickými zvuky. Voní tu hřebíček, máta, růžová ambra, kadidlo. Prodává se, kupuje a vyrábí nejrůznější zboží, některé uličky se podle řemeslnických cechů i jmenují. V části zvané aš-Šešija tvarují muži červené plstěné čepice, o kus dál pracují ševci a ještě dál vystavují své výtvory zlatotepci a stříbrotepci. Nevíte, co si přivézt ze súku na památku? Vyberte si třeba stylizovanou rybu, symbol štěstí, nebo ruku Fatimy, Prorokovy dcery, jejíž dlaň vás zaručeně ochrání před zlem a neštěstím.
NÁRODNÍ PARK ICHKEUL (1980)
 Malebná krajina s jezerem jako jediným pozůstatkem někdejší skupiny severoafrických jezer a část zalesněného horského masivu Džebel Ichkeul tvoří národní park a zároveň biosférickou rezervaci UNESCO. Park má rozlohu 126 kilometrů čtverečních a leží necelých sedmdesát kilometrů od Tunisu směrem na Bizerte. Přístupný je pouze autem. Tím, že část parku s jezerem leží v nadmořské výšce 0 m n. m. (zbytek do 511 m n. m.), má jezero zvláštní režim. Je mělké, většinou jen jeden až dva metry hluboké a charakterizuje jej střídání úrovně vodní hladiny a také salinity. Šest řek, které do něj vtékají, přináší v zimě dostatek vody, proto jeho hladina stoupá a voda je sladká. Naopak v létě řeky vysychají, což způsobuje pokles hladiny, a do jezera proniká mořská voda. V kombinaci se značným výparem způsobeným vysokými teplotami dochází k tomu, že voda v jezeře na vrcholku léta dosahuje vyšší koncentrace soli než moře, někdy až 38 gramů na litr.
Park je domovem vzácných druhů, jako jsou orel nejmenší, orel jestřábí, plameňáci, tenkozobci, žijí tu v hojném počtu vodní buvoli a dalších více než tři sta druhů zvířat a pět set druhů rostlin. Pro statisíce stěhovavých ptáků slouží park jako důležité místo odpočinku a hnízdiště. Ichkeul se stal jedním z posledních rájů ptáků v prostoru kolem Středozemního moře.
PUNSKÝ KERKUAN A MĚSTO MRTVÝCH (1985)
Nejlépe zachovaná památka na punské období z celého Tuniska, jedna z mála, kterou Římané nezničili, nýbrž naopak sami využili. Vykopávky ukazují, jak žila bohatá punská společnost v šestém století před naším letopočtem v příjemném klimatu na pobřeží Středozemního moře.
Kerkuánci, jinak zemědělci a rybáři, zbohatli díky výrobě purpurového barviva z hlenu žláz některých druhů mořských šneků se speciálně utvářenou skořápkou. Proto mohli vybudovat tak bohaté město. Půdorys dokazuje, že jej vystavěli podle určitého plánu, nikoli chaoticky. Mělo široké ulice, kanalizaci a jednotlivé domy uspořádané kolem vnitřních dvorů. Ještě dnes je patrné, jak tehdejší dům vypadal. Do ložnice v prvním patře se chodilo po schodech, spodní část domu vyplňovala kuchyň a koupelna byla většinou obložená červeným cementem, který nevstřebával vodu. Zachovala se i kamenná vana a kamenné sedátko. Punové, na rozdíl od Římanů, si nelibovali ve společných lázních. Dávali přednost soukromí. Na mozaikových mramorových podlahách se často objevuje motiv punské měsíční bohyně Tanit.
Poblíž města objevili archeologové kolem dvou set hrobek, v řadě z nich mnoho ozdobných i užitkových předmětů. Vše je uložené v kerkuanském muzeu. Nejvzácnější nález představuje cypřišový sarkofág s tzv. kerkuanskou dámou.
KAJRUVÁN (1988)
Město bývalo centrem arabského Aghlabovského emirátu. Jeho slávu založili Arabové roku 50 hidžry, což odpovídá zhruba roku 670 n. l. (hidžra - počáteční datum muslimského letopočtu, název se současně používá pro vystěhování proroka Muhammada z Mekky do Medíny). Arabové platili na rozdíl od svých předchůdců Berberů za dobré hospodáře a schopné obchodníky. Země za jejich nadvlády vzkvétala. Kajruván se zařadil v pořadí na čtvrté místo mezi nejdůležitější svatá města muslimů - za Mekku, Medínu a Jeruzalém.
Dodnes se zachovaly zdi opevnění z nepálených cihel, za nimiž se skrývá pravá historická arabská Medína s klikatými uličkami a malebnými krámky s překrásnými kajruvánskými koberci.
Nad změtí střech ční minaret Velké mešity. Nádherná budova s velkým nádvořím obklopeným kolonádou z byzantských a římských sloupů stojí v místech vůbec první mešity na území severní Afriky. Každoročně se stává centrem oslav prorokových narozenin. Věřící muslimové tvrdí, že sedm návštěv Kajruvánu se vyrovná jedné pouti do Mekky.
Druhou nejvýznamnější kajruvánskou svatyní je Mešita tří bran, o jejíž vybudování se rovněž zasloužila dynastie Aghlabovců. Guy de Maupassant o ní napsal, že je to "nejgraciéznější, nejbarevnější a nejkoketnější ze všech mešit a nejdokonalejší mistrovské dílo arabského dekorativního umění, jaké jsem kdy spatřil".
Příkladem arabského dekorativního umění je i mauzoleum Sidi Sáhiba, Muhammadova druha. Ke světovému dědictví se řadí i unikátní historické obří nádrže na vodu, které po rekonstrukci dodnes fungují, i když jejich stáří přesahuje tisíc let.
MEDÍNA V SÚSU (1988)
Původní město založili Féničané v devátém století př. n. l. v Hammámetském zálivu a nazvali ho Hadrumetum. Prošlo podobným vývojem jako mnoho dalších měst severní Afriky. V nadvládě se tam vystřídali Římané, Vandalové, Byzantinci a Arabové. Za opevněním, z něhož se do současnosti dochovalo stále ještě dva a půl kilometru mohutných zdí, vyrostlo v devátém století našeho letopočtu typické islámské město. Původní pevnost Ksar ar-Ribat na pobřeží se stala významným klášterním komplexem. Kdysi od moře střežila město před křesťany a ze souše před Berbery. V nejvyšším bodě města se tyčí Chalaf al-Fatah, jedna z řady signálních věží podél pobřeží. Pomocí vlajek a světelných znamení se z ní v krátké době předávaly důležité zprávy až do Egypta. I velká mešita s cimbuřím a oběma strážními věžemi sloužila k obraně. Sús je jednoznačně považován za klenot arabské architektury a právem se mu přezdívá al-Džóra, což znamená Perla.
ZŘÍCENINY ANTICKÉHO MĚSTA DUGGY/THUGGY (1997)
Kde před punskými válkami stály na pobřeží Středozemního moře jen skromné rybářské vesnice, vyrostla nádherná římská města - Bulla Regia, Thuburbo Majus a především Dugga/Thugga. Dvě století v ní Římané budovali stavby, jejichž zbytky se i přes nepřízeň dějin dochovaly dodnes. V kopcovitém terénu vyniká Merkurův chrám, Vítězný oblouk Septima Severa a Kapitol původně zasvěcený Minervě, Juně a Jupiterovi. Římané si potrpěli na hygienu těla, zůstaly po nich lázně s vyhřívanými podlahami i společné záchody. Antické divadlo pro téměř čtyři tisíce diváků slouží dodnes. Mnohé mozaiky z Duggy mohou obdivovat návštěvníci muzea Bardo v Tunisu. Mezi římskými památkami se zachovalo i punské mauzoleum.


Informace o zemi: Tunisko

Starší příspěvky

Aotearoa - země fantazie
HAVAJSKÉ NÁVRATY KE KOŘENŮM
Slovensko
Na ghanském trhu
Italské inspirace
TYGŘI PAVOUČÍ ŘÍŠE
DOLNÍ RAKOUSKO - KRAJ KOLEM VÍDNĚ
Požehnaný kraj pod Pálavou
ON LINE REPORTÁŽ - expedice UNIS v Egyptské Západní poušti
HAKUNA MATATA UGANDA
OSTROVY, KDE SE ZASTAVIL ČAS
Dvě tisíciletí moravské vinné révy
Lední medvědi - hraví i draví
MILIONOVÉ PEŘÍ?
V RYTMU KARNEVALŮ
Královny moří v Bergenu
Hledání ztraceného podmořského světa
SEVEROVÝCHOD FRANCIE
Čína a Číňané
další...


Vyhledávání:


Chcete vědět o všem, co se děje na Sopce, první?
email  
heslo  
zapamatovat heslo

Nová registrace
Zapomněl jsem heslo
Chci změnit nastavení
Chci zrušit účet

Odkazy
Miele - robotický vysavač



HBT

Partnerské weby
CK Marco Polo - exotická dovolená snů | pobytové i poznávací zájezdy | zájezdy na míru | dovolená u moře Kvalitní zahradní nábytek www.africke-expedice.cz www.calabria.cz