SOPKA.CZ - reportáže - listopad 2003 - National Geographic - Po hřebenech Pamíru


banner


Helukabel



Časopis National Geographic

National Geographic je populárně vědecký měsíčník, který se převážně věnuje geografickým, přírodovědným, etnologickým a cestovatelským tématům. Česká edice je 21. zahraniční mutací tohoto časopisu. Jeho historie sahá až do roku 1888, kdy byla ve Washingtonu D.C. založena National Geographic Society, jejímž hlavním posláním bylo šířit zeměpisné poznání a podporovat vědecké projekty.


Po hřebenech Pamíru

National Geographic Ceska Republika
Střecha světa - kolik představ se skrývá za tímto poetickým označením Pamíru, pohoří, nacházejícího se na křižovatce systémů pásemných pohoří, které protínají celou Euroasii.
Geologové si představí ideální terén pro studium nejmladších alpínských tektonických struktur a jejich útvarů, nacházející se na křižovatce systémů pásemných pohoří, které protínají celou Euroasii. Etnografové v duchu navštíví domy pohostinných Pamířanů, etnika náležícího k íránské jazykové skupině. Cestovateli, který nahlédl pod pokličku současného místního života, vznikne ucelený obraz jednoho z nejodlehlejších koutů naší planety, divoce krásného Badachšánu.
Krásy Pamíru
Divoká krása nejvýše položených míst Země vděčí za svoji existenci nejmladším neboli alpínským tektonickým pohybům. Vzájemné kolize litosférických desek vyzdvihovaly a dodnes vyzdvihují nejvyšší pohoří Euroasie, mezi něž patří vedle Himálaje, Karákoramu a Hindukúše také Pamír. Geologové tento unikát označují jako horský uzel.
Pamír opravdu plynule přechází v ostatní uvedená pohoří. Pouze na severu hraničí tektonicky (soustavou zlomů) s mnohem starším hercynským pohořím Pamíro-Alaj v Kyrgyzstánu. Právě vysoká dynamika reliéfu a nadmořská výška dávají vzniknout přírodním krásám: ledově čistým, dravým řekám, ledovcovým údolím, morénám a kamenným mořím.
Západní částí Pamíru protéká několik řek tvořících přítoky řeky Pjandž, která se po soutoku s řekami Vachš z tádžické strany a Kondúz ze strany afghánské stane známější Amudarjou. Západní část je proto relativně úrodná a dovoluje místním obyvatelům alespoň primitivní velehorské formy zemědělství.
Přidáno dne: 04.11.2003
Autor: 
National Geographic

Informace

Na začátku cesty
National Geographic Ceska Republika National Geographic Ceska RepublikaNational Geographic Ceska Republika National Geographic Ceska RepublikaVe vesnici Bačchor začínáme svůj pamírský trek. Vesnice leží na divokém a studeném Guntu asi 30 km proti proudu od závalu jezera Jašil kul. Terénní Lada Niva, která nás sem dovezla z Chorogu, před vsí stejně zapadla do rozbahněné cesty, takže dál musíme po svých. Řeka místy tvoří širší nivu, která je hustě zarostlá a s batohy na zádech téměř neprůchozí. Některé úseky proto raději přecházíme po kamenné suti, která na svazích okolních hřbetů tvoří vysoké kužele.
Celý trek jdeme 3 dny, z nichž poslední den přelézáme ohromný kamenný zával, který dal vzniknout Jašil kulu, Zelenému jezeru. Nad závalem se nám otevírá široký pohled na jedno z typicky vyprahlých pamírských náhorních plateau.
Podařilo se! Zde tedy začíná východní část těchto velehor, soustava rozsáhlých bezodtokých plošin místy s hluboce zařízlými koryty občasných řek. Plošiny jsou od sebe odděleny vysokými hřebeny přerušovanými zasněženými průsmyky. Jak tu vůbec může někdo, nebo něco, žít?
Civilizace však dorazila i sem. Na obzoru se objevují maringotky, náklaďáky a bagry patřící k stavbě přehrady sponzorované Aga Chanovou nadací.

Pamířané a Badachšán
National Geographic Ceska Republika National Geographic Ceska RepublikaMajestátní Pamír je na politických mapách označen jako Horní Badachšán, autonomní oblast Tádžikistánu.
Centrem této oblasti je město Chorog, jedna z nejodlehlejších výsep někdejšího Ruského impéria i bývalého Sovětského Svazu. Město je stísněné podél obou břehů řeky Gunt, přítoku Pjandže a vklíněné mezi okolní pětitisícové vrcholky. Turistickou atrakcí Chorogu je bojovně vykročený Lenin před Badachšánským parlamentem, nachází se zde i univerzita, ale také ruská vojenská základna. Kdo se vydá po Pamírské magistrále (které zde však nikdo neřekne jinak než Pamírský trakt) na východ, dorazí do Murgabu.
Murgab je nejodlehlejší místo, které jsem viděl. Při pohledu z okénka stařičkého moskviče mě napadá, že jsme nejen na střeše, ale i na konci světa. Z etnografického hlediska zde opravdu končí svět indoevropských Tádžiků a Pamířanů, neboť na okolních náhorních plošinách se začínají objevovat kulaté jurty Kyrgyzů, etnika patřícího k altajské skupině národů.
S Pamířany se setkáváme již v Dušanbe na stanovišti aut směřujících do Chororgu. Dva Češi a sedm Pamířanů se vmáčklo do terénního gazíku, poté proběhl první byrokratický úkon v podobě registrace pasů všech osob, kteří odjíždějí do Badachšánu, a poté konečně ve jménu Boha milosrdného, slitovného vyjíždíme.
Sešla se zajímavá společnost, jako ostatně téměř vždy na dlouhých cestách. Se šoférem a pasažéry konverzujeme hlavně rusky, jediným světovým jazykem, se kterým se ve Střední Asii domluví každý.
Avšak i když jsou Pamířané vystaveni velké bídě, při procházení vesnicí Bačchor se dostane cestovatelům jedno pozvání za druhým. "Zachaditě, počajkujem" slyšíme téměř u každého domu.

National Geographic Ceska Republika National Geographic Ceska RepublikaPohostinnost je pro Pamířany povinností. Ukázat se před sousedy s hosty z Evropy znamená vzestup na společenském žebříčku. Unaveni po dlouhém traku přijímáme pozvání do domu předáka na stavbě přehrady. Dopolední lezení přes balvany o velikosti menšího rodinného domku je tedy kompenzováno večerem v pohodlí. Dům je na místní poměry velice slušný, však také Aga Chanova nadace zde dělníkům vyplácí 100 dolarů měsíčně. Manželka tohoto typického Pamířana je i v silné místní konkurenci mimořádně hezká. Potají se dohadujeme, kolik dolarů musel, podle místních zvyklostí, zaplatit tatínkovi jako výkupné za nevěstu. Procesí ostatních žen ze vsi navštívilo dům a udiveně se ptají, kde k takovým známým přišel. Aby jeho vážnost stoupla ještě výš, namluví jim, že jsme s ním sloužili v Československu.

Pro většinu obyvatel Badachšánu, donedávna sužované humanitární katastrofou po občanské válce, je nejdůležitější potravinová soběstačnost. Zboží na bazaru v Chorogu je dražší než v Dušanbe a tím pádem cenově nedostupné. Život na venkově (ať již usedlý či kočovný) přináší své výhody. Při cestě z Murgabu na kyrgyzskou hranici jsme je pocítili při návštěvě jurty, kam nás vzal šofér ke známým na oběd. Podávaly se hlavně domácí produkty - koně, kozy a jaci představují zdroj čerstvého másla, kefíru a kumysu.
Mužská část osazenstva gazíku do Chorogu se posadila na tachtu, což je předmět tvaru postele o rozměrech asi 2 x 2 metry, na které je rozložený koberec a tenké matrace. Jako místo k podávání jídla je oblíbené Tádžiky i Uzbeky. Na matrace se posadí hosté a na koberci se rozprostře pohoštění. To sestává v každém případě se zeleného čaje a nadýchané chlebové placky lepjošky. Dále se podávají různé druhy ovoce, hlavně melouny, dýně, moruše a další jídla. Po jídle následuje krátké pomodlení, které jsem však nevhodně přerušil nějakým dotazem. Jako cizinci mi je odpuštěno, ale na protějším břehu řeky mezi mnohem méně civilizovanými Afghánci by mi to pravděpodobně tak lehce neprošlo.


Kočovní Kyrgyzové
Východní hranice Tádžikistánu je zároveň bývalou sovětsko-čínskou hranicí. Jednu stranu pamírského traktu proto stále lemuje nekonečný plot s ostnatým drátem, za nímž začíná země nikoho, táhnoucí se až k čínské hranici. Tádžická vláda zde hodlá otevřít přechod do Číny. Možná to pomůže ekonomické situaci Kyrgyzů.

Kyrgyzský způsob života je odlišný od zvyklostí usedlých Tádžiků a Uzbeků. Kočovní Kyrgyzové trávili celý život v jurtách. Ve 20. letech minulého století však byli přinuceni se usadit, ale přesto alespoň na léto opustí vesnice a stěhují se do svých tradičních obydlí. Uvnitř jurty se sedí na obyčejných kobercích, spí na matracích a pro případ chladného počasí jsou i kamna s komínem a otvorem ve střeše. Povídali jsme si s nimi o tradičních tématech: za Sajuzu bylo lépe.

Jak se dostat z Dušanbe do Oše ?
National Geographic Ceska Republika National Geographic Ceska RepublikaPři pohledu na mapu se zdá, že cesta z Dušanbe do města Oš v jižním Kyrgyzstánu není nic obtížného, neboť tlustá červená čára indikuje hlavní spojovací tepnu. Kdo chce cestovat do Pamíru po zemi, musí ji použít. A je nutné začít v Dušanbe, neboť v Oši nelze obdržet povolení ke vstupu do Horního Badachšánu.

První částí zdlouhavé odysey je úsek Dušanbe-Chorog. Silnice je zde v dezolátním stavu, jedná se o prašnou cestu se spoustou výmolů a s občasnými zbytky asfaltu. Vyráží se v časných ranních hodinách z místa zvaného Badachšanskaja avtobaza v Dušanbe. Terénní GAZ projede nad rozsáhlým vyprahlým údolím řeky Vachš a k večeru začne nekonečné stoupání na průsmyk Chaburabot ve výšce 3252 m. n. m, jakési vstupní bráně do Badachšánu.

Po celodenním kodrcání v čtyřicetipětistupňovém vedru jsme byli unavení a vysušení a toužíme po nějaké ošcháně (doslova jídelna, slouží také jako místo k odpočinku) ve městě Kala-i-Chum. Pod průsmykem se však ze tmy vylouplo překvapení v podobě ruské pohraniční hlídky. Ukázalo se, že bumážky z Dušanbe nestačí a že se jakožto podezřelí cizinci budeme muset zaregistrovat také na místní milici. "Vstoupili jste do pohraniční zóny", vysvětlil nám kazatelským hlasem velitel.
Ruská pohraniční vojska jsou rozmístěna podél hranice s Afghánistánem, kterou po celé její délce tvoří řeka Pjandž. Přítomnost ruských pohraničníků podél této horké hranice je oficiálně zdůvodňována tím, že zde začíná jedna z cest, kudy se afghánské opium a heroin dostává do Střední Asie a odtud do Moskvy a na Západ. Jak nám později řekl náš kyrgyzský spolubydlící v Chorogu, množství drog, které se dostane přes hranici, je oproti 90. létům podstatně nižší. Ovšem nelze říci, že situace na hranici je již zcela bezpečná. Například koncem srpna 2003 vyšel v moskevských novinách krátký článek o tom, jak hrdinní ruští pohraničníci zadrželi 330 kg heroinu, když se 10 Afghánců pokoušelo přes ně prostřílet na tádžickou stranu.


National Geographic Ceska Republika National Geographic Ceska RepublikaDalší částí cesty je úsek Chorog - Oš. Tento úsek představuje Pamírský trakt, překonávající několik čtyřtisícových průsmyků, z nichž poslední tvoří tádžicko-kyrgyzskou hranici. Také zde cestovatel podrobně pozná téměř celý sovětský vozový park. K nástupu na trek v Pamíru jsme jeli Nivou, do Murgabu moskvičem a z Murgabu do Kyrgyzstánu čtyřicet let starým mikrobusem. Posledních 100 metrů před nejvyšším průsmykem Pamírského traktu museli mužští pasažéři vystoupit, popostrčit mikrobus a nahoru dojít pěšky.

Průsmyk se jmenuje Ak-baital (kyrgyzsky Bílý kůň) a silnice se přes něj přehupuje ve výšce 4655 m.n.m. Musí se jít pomalu, vzduch je řídký a starší Kyrgyz vedle nás sotva popadá dech.

Na kyrgyzské straně hranic vede silnice již přes nižší průsmyky Pamíro-Alaje a k večeru druhého dne po výjezdu z Murgabu nás opět uvítá "civilizace", reprezentované tzv. kyrgyzskou demokracií a volnou tržní ekonomikou. Nezbývá než vrhnout se do jejího víru na velkém ošském bazaru, nejznámnějším v celé Střední Asii a poohlédnout se zpět, tam, kde se tyčí střecha světa.
"Pro zachování míru v Tádžikistánu jsem ochoten obětovat život."
National Geographic Ceska Republika National Geographic Ceska RepublikaNational Geographic Ceska Republika National Geographic Ceska RepublikaTento výrok tádžického prezidenta Rahmónova zdobí spolu s jeho naivistickým portrétem zeď v hotelu v Murgabu. I sem se vetřel kult osobnosti. Kdejaké náměstí i silniční "billboard" v Tádžikistánu jsou zaplněny krásně znějícími frázemi, které však příliš nepovzbudí občany, kteří se musí spokojit s měsíčními platy kolem 10 dolarů. Prezidentovi ideologicky konkuruje pouze Lenin, jehož sochy stále přežívají a od nějž patrně kopírují propagandistická hesla všichni středoasijští diktátoři.

Za občanské války, která v Tádžikistánu zuřila v letech 1992-1997, se Pamířané přidávali převážně na stranu islámistické "Spojené tádžické opozice". Silnice z Dušanbe do Chorogu byla proto jednou z frontových linií. Naštěstí v létě 2003 připomínají tuto strašlivou kapitolu novodobé tádžické historie již jen torza tanků, odstavená u silnice.

Noční ulice v Dušanbe na mě však dosud dobrý dojem nedělají. Opilí milicionáři se vracejí ze služby a já si s lehkým mrazením uvědomuji, že za války by naše vycházka na večeři byla poukázkou na smrt.
Svým výrokem se Rahmónov snaží lidem namluvit, že se zasloužil o podepsání příměří a že Tádžikům přinesl kýžený mír. Úplatky jsou však běžnou součástí života. Před dopravními policisty nejsou v bezpečí ani vozy Aga Chanovy humanitární organizace.

Tádžikistán stále zůstává nejchudší zemí bývalého Sovětského svazu.


Zajímavé odkazy


Zajímavé odkazy

Češi - pokořitelé posvátné řeky
Češi na hřebenech Annapurny
Everest pro všechny?
Huascarán, osudová hora
Na střeše světa. A bez kyslíku
Romové v české společnosti

Starší příspěvky

Lékař se srdcem Afriky
Čtvrtě staré Paříže
V krajině snů
Vítejte v zemi úsměvů
Lidé z konce světa aneb poloostrov Valdés
Lid Ndebele a jeho folklor
další...


Vyhledávání:


Chcete vědět o všem, co se děje na Sopce, první?
email  
heslo  
zapamatovat heslo

Nová registrace
Zapomněl jsem heslo
Chci změnit nastavení
Chci zrušit účet

Odkazy


Miele - robotický vysavač



HBT

Partnerské weby
CK Marco Polo - exotická dovolená snů | pobytové i poznávací zájezdy | zájezdy na míru | dovolená u moře Kvalitní zahradní nábytek www.africke-expedice.cz www.calabria.cz